Byt v Los Angeles

+potom, co se vrátil z lovu na kterým byl se Spikem se svalí na pohovku, chvíli jen tak zírá do prázdna, než se z ložnice začnou ozívat zvuky, které oprvdu nemusí poslouchat, natáhne si proto na hlavu sluchátka a pustí nahlas televizi, takže mu sluchátka řvou do uší a tak všechno přehluší, neví jak dlouho tam sedí, ale nakonec si přeci jen sluchátka sundá a zaposlouchá se, nikoho neslyší jen Taru jak si hraje v pokojíčku, podívá se na hodiny a vzpomene si, že má Nef předporodní kurz, ale podle času by se měla brzo vrátit, vstane a vydá se do chodby, potřebuje odejít, ale nechce tu Taru nechat samotnou+

+nechá Taru běhat po bytě, zdá se, že jí to ukliďnuje když je v pohybu a sám sleduje televizi, mračí se, když Nef přiletí domu a zavře se v koupelně, ale moc dobře ví, že se tam za ni nedostane, najednou se mu zdá, že je Tara nějak potichu, tak zvedne a jde ji hledat+

+zmateně kouká na prchajícího Spikea, rozhodně to nepochopil+ Jistě. +přesune se k malé Taře a vezme jí do náručí+ Šššš, srdíčko, to bude dobré. +konejší jí+ Maminka to vyřeší. +slibuje a přejde s malou k pohovce, kde si jí posadí na klín+ Si ráda, že si tátu zase viděla viď? +zajímá se, přitom jí pohupuje na koleni+

+zmateně na něj kouká, není ji jásné, proč se tak tváří, chvíli nechápavě kouká na místo, kde ještě před chvíli stál, než jí probere Tařin pláč, přejde k ní a klekne si ztěžka k ní+ To bude dobré zlatíčko. +obejme jí+ Najdu ho. +zašeptá+ Mariusi, postarej se o ni. +otočí se na něj a přenechá mu Taru, ztěžka vstane+ Idiot. +zavrčí, začíná být rozčílená, jak se opovažuje sem přijít a pak takhle zmizet, takhle rozplakat její malou dcerku, v chodbě popadne kabát a vyrazí do noci, ví, že je ve městě, nebude to snadné, ale díky svojí moci má šanci ho najít+

°Nejprve je šťastná protože má v jedné místnosti všechny milovaná osoby, potom je zamatené jelikož ty osobi se asi nemají rádi protože se nesmějí a nemyzlí tak jako se ona mazlí s nimi. A nakonec je hrozně nešťastná když jí tatínek zase odloží a zmizí, jakoby tam ani nebyl. Zavzlikne° Táta! °zavolá za ním bez valného učinku, takže se rozpláče°

°Teď mu pomalu do do zateměné mysli dochází i druhá věc, kromě Mariuse, Neferetin stav. Je to jako dýka do už tak puklého a rozervaného srdce. Pomalu si položí ruku na srdce, protože si je jistý že mu musí krev ze srdce prosakovat přes košili, ale nahmatá jen čistou látku° Neferet °řekne tiše. Oči se mu zalesknou slzami, které ale nehodlá ronit ani před ní ani před druhým upírem. Položí zmatenou Taru rychle na zem, otočí se až za ní kabát zavlaje a uteče jednoduše pryč. Někam do noci, zabíjet a opít se°

+byl zamyšlený a nedával dostatečný pozor, takže si ničeho nevšimne, stejně jako Neferet, pomalu otočí hlavu ke Spikeovi a na chvíli strne, nečekal, že se vrátí tak brzy, pomůže Neferet se posadit a stoupnout a sám si nakonec stoupne těsně za ní+ Spikeu. +pozdraví ho odměřeně, pořád ho nemá rád, ale za tu dobu, co tu strávil, pochopil dost věcí+

Já se v těhle zbraních pořád nevyznam. +mávne rukou+ Já se mam vcelku dobře, ale pořád se cítím unaveně. A malý pořád kope, snad víc, než Tara. +postěžuje si trochu s úsměvem, nevšimne si toho, že už nejsou sami, dokud nepromluví Tara+ Taro co...? +otočí hlavu směrem, kterým předpokládá, že Tara je a zarazí se v půli větě, přimhouří oči a naprázdno otevře ústa a zase je zavře+ Spikeu? +dostane ze sebe nakonec tiše a překvapeně, zapře se rukama a ztěžka se posadí+ Jak ses sem dostal? +zeptá se na první co jí napadne, tolikrát si představovala až se vrátí a teď, když je tady, neví jak se zachovat, pomalu a namáhavě se začne zvedat+

°Jednou rukou se drží táty a druhou si hraje z jeho lesklími knoflíky na košili. Když uvidí mámu a strejdu sedící na pohovce zamává důrazně rukou° Táta je tady! °oznamí celému světu a mámě zvlášť to co je zřejmé° Máma je tady. Táta a máma °spojí spokojeně dohromady, to je její představa ráje°

°Vejde dovnitř, na ruce rozesmátou Taru. Uvidí Mariuse jak se rozvaluje na jeho pohovce. A svou Neferet v dlouhých volných šatech jak se o něj intimně opírá, tak jak se dřív opírala o samotného Spikea. Pukne mu srdce. Doslova to cití jak mu uvnitř zase něco praská, ale tentokrát to není něco co by dokázal spravit samotou. Není to vina démona. Ten tiše leží stočený někde v odlehlém koutku a dokonce nedává Spikeovi jako ochranu ani svůj žárliví vztek. Přestane dýchat. Už tenhle pocit zná, už ví co to je. Že je to konec. Jen netušil že ho pozná z Neferet. Emoce mu pro teď zmizí s tvře i z mysli°

+podívá se ke dveřím od ložnice, když slyší jak se tam Nef pohybuje+ Dobrý ráno, mamino. +zazubí se+ Tak jako vždy. +pokrčí rameny, sedí tak, že napůl leží v rohu pohovky, nohy nahoře+ Nějaký akční film, ani nevim jak se jemnu. +zamyslí se, když se o něj opře, neobejme jí, ví, že by jí to mohlo vadit, takže nechá ruce rozpřazené na vrchu sedačky+ Ale vidíš ty zbraně? Jsou úžasné. +zdá se, že za tu dobu, co je v tomhle světě s Nef se začal zajímat o střelné zbraně+ A jak se máš ty? A co mimčo? +skloní k ní hlavu od televize a pročísne jí psty vlasy+

+všourá se do obýváku a usměje se na Mariuse+ Dobrý večer přeji. Jak ses vyspal? +zajímá se, zatímco si to k němu zamíři, ztěžka se vedle něj posadí+ Co to dávají? +hodí si nohy na gauč a zády se opře Mariusovi o hruď a udělá si pohodlí+

+když se probere ze svého "spánku" chvíli sleduje strop nad sebou, než se posadí a rozhoupe se složit peřiny na kraj gauče, jako pokaždé, když zde přespává, zaposlouchá se, a ikdyž slyší jak obě děvčata celkem klidně oddechují ze sna, posadí se zpět na gauč a zapne si televizi, běží tam nějaký akční film+

+zatímco se Nef věnovala Taře a byla v koupelně, postaral se o zbraně, potom se šel vysprchovat a ustlal si v obýváku, sice tady nemá rakev, ale několik dní bez ní dokáže být, s vypětím sil dokáže přes den zůstat při vědomí, zajde ještě zkontrolovat malou a Neferet a potom se na gauči uloží k odpočinku+

Jsem. +přikývne a sleduje jak mizí v portálu, povzdechne si, další z těch důležitých kroků je za ní, podívá se na zásnubní prsten, který má stále na ruce, oči jí opět zaplní slzy, které nemůže zastavit, odepne si z krku zlatý řetízek, který si nedávno pořídila, sundá prsten z ruky a navlékne ho na něj, řetízek si opět pověsí i s prstenem na krk a schová pod tričko, nikdo nemusí vědět, že ho nosí u srdce dojde k názoru, že je všechno vyřízeno, v baru byla a mluvila už se členem Rady o svém rozhodnutí, zvedne se a vyrazí pro svoji dcerku +

Práva Vám šla vždy dobře. +usměje se a postaví+ Tak pokud jste si jistá. +mávne rukou a otevře si portál+ Víte, že se na mě vždycky můžete obrátit, kdybyste něco potřebovala. +ujistí se a než Nef stačí odpovědět bez rozloučení odejde+

Za pár dní. +zamyslí se+ Taky myslím. Nebudu mu bránit. Bude jediný, kdo portál bude moci otevřít. Jestli tu se mnou bude chtít zůstat, má na to plné právo. Bude naší spojkou víc než kdy dřív. +přikývne+ Ano jsem si jistá, že chci všechno tohle omezit na nutné minimum. +nakloní hlavu mírně na stranu+ Nejspíš si najdu práci. Pořídím nám, jak jsem řekla, novou identitu. Nejspíš se dám na práva.

Kdy je chcete uzavřít? +zajímá se+ Myslím, že Mariuse se jen tak nezbavíte. Pořád je to Váš strážce. +upřeně se na ni podívá+ Takže jste si naprosto jistá, že to tak chcete? A co budete dělat tady? +rozhodí ruce+

Ano, ona si to zaslouží. +přikývne+ Mají mě prostě rádi. +poprvé se usměje+ Natrvalo bych to nesnesla. Přese všechno je to stále můj domov, ale nebudu tam tak často. Dalších šest měsíců se tam neobjevím a potom jenom když to bude opravdu hodně potřeba. +povzdechne si+ Uzavřu všechny místnosti v domě, aby nikdo nemohl otevřít portál. Ne z našeho světa. +zvedne ruku, aby umlčela protesty+ Jediným naším spojením bude telefon, který má sestra s Mariusem.

Takže chcete, aby místo Vás nastoupila Vaše sestra? +ujišťuje se+ Jsem si jist, že vlkodlaci by s nikým jiným než s Vámi nejednali. +pousměje se+ Takže nás nechcete opustit natrvalo? Budete se ve svém světě objevovat, jenom ne tak často?