Byt v Los Angeles

Šššš jsem tady °ujišťuje jí, knedlík děsu v krku co mu tlačí do hlasivek dává jeho hlasu podton kničení° Neopustím vás. Ani jednoho z vás tří °zdůrazní tří aby jí přesvědčil že to malej přežije bez úhony. Není si tím jist, ale chce aby ona byla. Nemá dojem že by dokázala dojít, takže jí zvedne do náručí a odnáší, nehledě na to že bude od krve. jen krátce koukne po Willow která spěchá za nimi°

+slzy jí začnou tést po tvářích ještě víc, když jí Will řekne, že nemůže nic dělat+ Nechci... nechci o něj přijít. +vysouká ze sebe, v hlase jí zaznívá směsice strachu, zoufalství a paniky, obrátí pozornst na Spikea, když k ní mluví a přepadne jí pocit beznaděje a paniky nad tím, že by je mohl znovu opustit, když předčasně rodí a je velká pravděpodonost, že to pro malého nedopadne dobře, trhavě přikývne a nechá se postavit na nohy, moc se na nich neudrží jelikož se jí hodně třesou, hlavu si částečne položí na Spikeovo rameno+ Odpusť mi to, prosím. Prosím odpusť. Neodcházej od nás. +šeptá k němu, když jí odvádějí do ložnice+

°Vážně na Nef pohlédne° Nemůžu dělat nic °řekne smutně° už to moc pokročilo a je to rychlí °chlácholivě jí sevře ruku° Bude to těžké, ale zvládneme to °ujišťuje jí, i když si sama není ničím jistá° Není to tak brzy aby se miminko nedalo zachránit, jen tu nemáme kam ho dát °podle soustředěním skřiveného obličeje je jasný že uvažuje jak to udělá. Přemýšlí i když jí se Spikeem zvedne a pomáhá jí do ložnice°

°Už se ani nenamáhá podivovat nad tím že je tu Willow tak rychle, byla by to zbytečná práce otom že nemá rád magii ani nemluvě. Jen přikývne že rozmu a taky vezme Nef pod rukou° Poď lásko °říká tak klidným hlasem jak v panice dokáže° pudeš si lehnout. Tady zůstat nemůžeš °vytáhnou jí společně s Willow na nohy°

+sevře Spikeovi ruku dívajíc se na něj se slzama na krajíčku+ Hiper... co? +vyvalí oči, o tomhle nikdy neslyšela+ Víš, že v utěšování si mizernej? +snaží se aspoň trošku zasmát, ale zasténá při další vlně bolesti, sleduje jak telefonuje a opravdu nejřív nechápe, dokud se v místnosti neobjeví Willow+ Willow. +zní to docela ulehčeně, ale panika i tak neustupuje a strach už vůbec ne+ Já... já nevim. +po tvářích jí začnou stékat slzy nad tím, že skutečně neví, co se stalo a také nad bezmocností nad situací, snaží se podle rady Will uklidnit, ale moc se jí to nedaří, když řekne, že jde skutečně o předčasný porod zpanikaří ještě víc+ To ne. +zakňourá, když si uvědomí, že to určitě ublíží dítěti+ Will, musíš, musíš to zastavit. +chytne jí za zápěstí s naléhavostí pro ni nezvyklou+

°V místnosti to hezky zajiskří ve vzduchu odkud se vyloupne Willow stále ještě z telefonem v ruce. Rychle zhodnocuje situaci° Co se stalo? °ptá se Spike, nebo možná i Nef když si sedá na pohovku. Vezme si Neferetinu ruku a měří jí jen tak od oka pomocí hodinek tep° Musíš se trochu uklidnit Nef °nabádá jí klidným hlasem° Předčasný porod °oznámí už tak zřejmé° Nejlepší je ho včas zastavit léky proti stahům svalastva, ale tady už je pozdě °koukne na Neferetiny mokré šaty° Dopravíme jí do ložnice °chytne Nef podpaží a čeká na to že Spike udělá to samé°

Ser na kabát °odbude jí. Opravdu neví co má teď dělat, proto jen stojí nad sténající Neferet. Napadne ho že by jí možná měl utěšovat, takže si dřepne na pobek před ní, trochu stranou a vezme jí za ruku° Hele lásko to bude dobrý °poplácá vá jí po ruce° hezky vklidu dejchej ať nemáš to... hiperventilaci °Nemají v bytě hodiny, ale to neznamená že neví že už to je víc jak deset minut a je mu jasné že na tom Nef není moc dobře. Napadne ho poslední spásná myšlenka, vzhledem k tomu že tu není sanitka. Zavolat Willow. vytočí číslo a v duchu se skoro modlí aby to čarodějka vzala. Tepre až po osmém zazvonění se ozve její nepříjemný hlas, který jen tak něco zahučí ohledně toho že má práci. Spike jí moc neposlouchá° Zrzko musíš sem přito... přitjít °koktá udýchaně° Nef rodí °pár okamžiků na to se Willow ukáže v místnsoti, ani mu do telefonu neodpoví°

To snad ne. +zakňourá pomalu začínajíc panikařit+ Ale to mi je hovno platný, že je hned za rohem. +zavrčí téměř hystericky, po tvářích jí stéká pot a břichem jí pravidelně projíždí vlny porodu, který jí nutí sem tam vykřiknout či zalapat po dechu, nechá se dopravit na pohovku, nohy pokrčené, aby ulevila trochu bolesti než dojede sanita+ Budeš... budeš mít zničený kabát. +vysouká ze sebe nešťastně a nepochopitelně, když má teď větší problémy než je jeden ušpiněný kabát krví+

Prej... prej sou tři nehody zrovna na cestě sem. Musekj to vzít oklikou, jinak by tu byli hned. Máme nemocnici za rohem °připomene jí° Musiš si sednout °napadne ho. Doslova vytáhne Neferet na nohy a odtáhne na pohovku, kde jí složí spíše do pololehu° Tady... todle °sroluje deku a strčí jí to dozadu pod záda, aby se tam tak neválela°

+pozvedne mírně obočí nad jeho vyjadřovacíma schopnostma+ Jo. +přisvědčí a při další křeči vykřikne, poslouchá jak Spike do telefonu líčí co se děje+ Deset? +vyvalí oči+ Řekni jí, že pět, protože jestli to bude deset, budu rodit doma v kuchyni. +zdá se, že je tím skutečně přesvědčená, ale taky je vyděšená, takže plácá nesmysli+

°Chvíli to vypadá že začne počítat na prstech, ale nakonec to asi zvládne v hlavě, protože začne panikařit° Proboha! °zašeptá a dokonce se i jme telefonovat. než se mu ozve operátorka chvilku to trvá, než jí vylíčí se spoustou nadávek oč jde, trvá to ještě dýl, ale nakonec se ke svému uspokojení dozví že sanitka přijede do deseti minut° Deset minu °řekne nakonec°

+mezi jednotlivými vlnami bolesti sleduje Spikeovo počínání, začíná být mírně podrážděná jeho pomalým myšlením+ Myslim, že nemam na vybranou. +zavrčí+ Jestli si si nevšiml, tak jsem v sedmim měsíci a ne v devátym. +sjede pohledem na telefon, který drží volně v ruce+ Spikeu, zlato, nemáme na to celý den. +upozorní ho na to, že by měl konečně někam zavolat pokud jí nechce odrodit sám+

°Chví jen tak čumí jako tele na noví vrata, než se mu konečně podaří se rozpohybovat alespoň pusu° Do prdele °zašeptá smateně a vyděšeně° OK. Sanitku. Telefon °začne se rozhlížet po místnosti, když ho nikde nevidí tak se bere a odběhne pryč. Za chvilku se vrátí z telefonem v ruce° Ty chceš rodit v nemocnici? °podivuje se velmi inteligentně, telefon, nevytočený, stále v volně v ruce°

+podívá se na Spikea v očích jasno zřetelný strach a počínající paniku, kterou zasune hluboko do mysli+ Já... já nevím. +vykoktá, při další vlně bolesti se mírně prohne v pase a musí se opřít o zem, po nohách jí stále stéká krev+ Sanita. Zavolej sanitu. +vypraví ze sebe, když zklouzne při další bolesti na zem na kolena, jednou rukou se dlaní opírá o zem, druhou se drží za břicho a znatelně se třese+ Asi předčasně rodím. +do hlasu jí pronikne strach o své dítě+

°Ušklíbne se, chce Neferet odpovědět něco štiplvého a ironického, ale nedostane příležitost. Šokovaně, na dokonce vyděšeně na Nef kouká° Co je? °zeptá se velmi debilně, protože každému by bylo hned jeasné co se děje. Ovšem Spike stojí jako tvrdé Y a vůbec netuší co by měl teď dělat°

Já vím, ale už tak to má těžký a jak to vypadá, tak to bude jen horší a horší. +smutní+ Nezdá se, že by si byl moc nadšenej. +pousměje, když slyší to jeho hučení+ To je ale... +zarazí se a zalape po dechu, jelikož jí břichem projela nezvykle silná křeč, kousek se od Spikea odtáhne, přičemž začně těžce a rychle dýchat a to hlavně panikou, když ucítí jak jí po nohou stéká nějaká tekutina, pustí Spikea a krok od něj ustoupí, jednou rukou si sjede pod kabát na stehno, když jí vytáhne a podívá se na ni, na prstech se jí leskne krev, zděšeně na ni vytřeští oči a zavrávorá dozadu, položí si druhou ruku na břicho a zalape po dechu nad další křečí, neschopná racionálně myslet jak je v šoku+

Nevim jaká by to byla náhoda °řekne skepticky° Tak nepředpokládali sme že naše děti budou normální malí prckové kterejch vidíš všude stovky °snaží se jí jakž takž chlácholit° To je pěkný že se ti líbí °zahučí, nezdá se být tímhle zjištěním nějak zvlášť nadšený° Já ale už neskládám, je to děsně těžký a zbytečný.

+kývá hlavou jako, že rozhodně je tam, kouše se do rtu, aby se nerozbrečela a možná to si přežene a ret jí začne trošku krvácet, přitom mu přejíždí dlanemi po zádech, tedy spíš částečně po bocích+ Jako kdyby to i tak neměla těžký. +zamručí smutně+ Ale možná, možná to byla jen náhoda. +zazní s nadějí+ A nebo to možná vzniklo jen spojením genů, na to by možná ani nebylo potřeba předchozí jasnozřivosti v rodině. +zamyslí se nad tím+ Mě se tvoje básně líbí. +přizná se nakonec, sice jich neslyšela hodně, ale i tak se jí líbili+

Co já vim co vidí, ale vypadá to tak °zachmuří se, dokonce snad i zamyslí nad její otázkou° Hele nevim o nikom z naší rodiny kdo by něco takovího měl. Ani nevim že by byl někdo zavřenej v léčebně. Je ale pravda že celé otcova strana byla nějak umělecky nadaná, teda spíš bych řek že spisovatelsky °nakrčí nos° Táta utáhnul mámu na básně, strejda zase byl spisovatel co se upil k smrti. Já taky skládám básně. Prostě jsme hlavou v oblacích °Nejprve je jejím něžným útokem překvapený, ale rychle se zorientuje a pevně jí obejme° No tak lásko, sem tady °políbí ji do vlasů°

+zamyslí se nad jeho otázkou+ Pokud vím tak ne. +zakroutí nakonec hlavou+ U vás? +zajímá se, jelikož když to neni z její strany tak to musí být z jeho+ Myslíš, že vidí budoucnost? +zase se opře o futro a zvažuje jestli si má jít sednout, ale to by musela přímo tančit mezi fleky kyseliny jelikož je bosa a to se jí zrovna nechce+ Hele promě zamě, jestli ho chceš kvůli tomu budit. +pokrčí mírně rameny+ Jo, ale tos taky říkal i minule. +uculí se na něj, ale najednou její výraz zvážní, chvíli sleduje jeho tvář, než se mu vrhne do náručí, ruce mu obtočí kolem hrudi a přitiskne se k němu, je to jakýsi iracionální impuls a nával jakéhosi vděčnosti, nad kterým vůbec nepřemýšlela a prostě ho poslechla+ Jsem tak ráda, že jsi tady. +zašeptá mu do ramene+